Lupénka, neboli psoriáza, patří mezi nejstarší popsaná kožní onemocnění. Podle určitých studií trpí nějakou její, třeba i skrytou formou, každý čtvrtý člověk. Její svízel spočívá zejména v tom, že se jedná o onemocnění chronické a „nevyléčitelné“. Lze pouze korigovat její projevy. To je samozřejmě velice zatěžující pro samotné pacienty. Navíc jde nemoc, jejíž projevy „jsou vidět“, nejde je skrýt a to může velice negativně působit na psychiku pacienta. Ne nadarmo se uvádí, že lupénka patří mezi jedno z nejvíce zatěžujících onemocnění na psychiku.

Co je příčinou

Lupénka je geneticky podmíněné onemocnění. Dědičnost má vliv na vznik nemoci zhruba v 35%, dále jsou pak „důležité“ provokační momenty, které nemoc spustí. Mezi ně patří například stres, větší zatížení organismu, přechozené infekce. Výskyt lupénky se může vázat i na další autoimunitní nebo chronická onemocnění, kterými již pacient trpí.

Jak se projevuje

Lupénka je autoimunitní onemocnění, nebo-li nemoc vzniklá na základě určité poruchy imunitního systému. V jejím důsledku dochází k zrychlenému růstu kožních buněk a následnému zánětu kůže. Kožní buňka zdravého člověka dozrává 28 dní, kdežto buňka u pacienta s lupénkou pouze 4 dny. Tyto kožní buňky potom tvoří typická ložiska červené kůže s bílými olupujícími se šupinami. Zcela typický je výskyt na vnější straně loktů, kolen, zápěstních kloubů anebo na zádech. Objevit se ale může kdekoli – lékaři popisují i výskyt lupénky ve vlasech. V závažných případech však může lupénka pokrývat takřka celé tělo.

Jedná se o onemocnění chronické, kdy období klidu bez výskytu červených ložisek střídají období vzplanutí nemoci. Tato období mohou být různě dlouhá s různou intenzitou. Typicky zátěžové období pro výskyt ložisek je podzim a jaro. Rozhodně se však nejedná o onemocnění infekční.

Lupénka a léčba

Léčba lupénky se zahajuje lokálními prostředky – lokálně aplikovanými mastmi nebo pomocí světloléčby.

Z mastí je dostupná celá řada přípravků, včetně kortikoidů. Ty bývají považovány za účinné léky, nicméně je třeba je aplikovat skutečně v indikovaných případech. Jejich použití je nutné střídat i s jinými indiferentními mastmi nebo mastmi s jinými účinnými látkami. Dermatologové uvádí, že v dnešní době se užívají zejména moderní formy kortikoidů, které by měly mít i méně nežádoucích účinků.

Za další formu neinvazivní léčby považujeme světloléčbu (fototerapii). Má-li však být účinná, je třeba ji aplikovat alespoň čtyřikrát týdně a to po dobu cca 4-6 týdnů. Již z toho důvodu ji řada pacientů ani nepodstupuje, váže je totiž povinnost dojíždět do centra, kde je fototerapie aplikována. Při světloléčbě se užívá ultrafialové záření, které může být aplikováno lokálně nebo i celotělově. Není však vhodná při akutním vzplanutí. Nemocný by ji měl absolvovat minimálně dvakrát do roka.

Když lokální léčba nestačí

Těžší formy lupénky mohou vézt až k postižení kloubů a  revmatologickým potížím. Proto,

pokud lokální léčba nestačí, je třeba přistoupit k léčbě intenzivnější. Pacientům jsou podávány speciální  léky, tzv. imunosupresiva ve formě tablet nebo injekčně. Mohou mít pro pacienta i vedlejší účinky, takže bývají dávkována skutečně individuálně. Riziko vedlejších účinků se sleduje i krevními testy zaměřenými na krvetvorbu a činnost jater a ledvin.

Další možností je biologická léčba. Spočívá v podávání léků vyráběných genetickým inženýrstvím, které se podobají molekulám produkovaným v organismu. Dokážou zastavit nežádoucí reakce imunitního systému. Bývají považovány za vysoce účinné. Jejich „nevýhodou“ je poměrně vysoká cena, takže je lékaři mohou předepsat pouze některým pacientům, často v případě závažnějších projevů lupénky.