Pocit únavy zná každý z nás. Ale není únava jako únava. Pokud překročí určitou hranici a trvá dlouhodobě, může se jednat o tzv. únavový syndrom.

Jde o soubor rozličných příznaků, které dokážou pacientům pořádně zkomplikovat život. Diagnostiku je třeba provézt velice pečlivě, neboť podobnými příznaky se může manifestovat celá řad onemocnění. Pokud již lékař diagnózu únavového syndromu vysloví, čeká na pacienta léčba dlouhodobějšího rázu, která nebude vždy snadná, ovšem s pomocí odborníků se dá i toto svízelné onemocnění vyřešit.

Co není únavový syndrom

To, že se cítíte unavení, ještě neznamená, že trpíte únavovým syndromem. Jde o onemocnění poměrně vzácné, nicméně podle odborníků se s ním v současné době plné napětí a stresu můžeme setkat stále častěji. Na diagnostiku únavového syndromu již dnes existují přesné diagnostické metody, takže by ho měli lékaři dokázat podchytit.

Za nemoc se nepovažuje klasická únava, často po nějaké fyzické nebo psychické zátěži. Z té se totiž stačí prospat, odpočinout si, ať již pohybem nebo jinou příjemnou aktivitou, zdravou stravou, relaxací…zkrátka dobít baterky.

Je třeba si uvědomit, že únava může být doprovodným příznakem celé řady onemocnění – často z kategorie autoimunitních, onkologických, psychiatrických nebo endokrinologických. Zde je třeba pohlížet na únavu jako součást onemocnění a nasadit adekvátní léčbu ušitou na míru té které nemoci. Z toho důvodu je správná diagnostiku stěžejní.

Co je únavový syndrom

Únavový syndrom představuje souhrn mnoha příznaků, z nichž hlavním je právě zvýšená únava trvající alespoň půl roku. Jedná se tedy o chronické vleklé onemocnění, jehož příčina není zcela jasně známa. Podle domněnek může jít o dlouhodobý stres, životní krize, poruchu imunity nebo přecházení klasických onemocnění.

Dnešní zrychlená doba zaměřená na výkon celou spirálu tohoto onemocnění ještě potencuje. Podle zkušeností odborníků se únavový syndrom vyskytuje nejčastěji u žen ve středním věku, což si vysvětlují velkým pracovním vytížením žen v práci a současně i v domácnosti a při péči o děti a rodinu.

Únavový syndrom – příznaky

Soubor příznaků u únavového syndromu může být velice široký. Dominantní je ale skutečně únava, která je velká a vyčerpávající. Může vézt až k plné pracovní neschopnosti daného pacienta. Někdy je pacient schopen pouze odpočívat nebo spát, vyčerpávají ho i běžné denní činnosti v domácnosti nebo v zaměstnání. Paradoxně však ani odpočinek a spánek ve zvýšené míře nenavodí pocit pohody a nabrání nové energie.

Časté jsou neuropsychologické potíže – smutek, depresivní ladění, podrážděnost, nesoustředěnost, zapomnětlivost. Objevují se poruchy spánku a rozličné bolesti – hlavy, kloubů, svalů, zad a podobně. Pacient může mít i zvýšenou teplotu.

Diagnostika

Jak již bylo řečeno, únava může znamenat celou řadu diagnóz. V diferenciální diagnostice je třeba vyloučit všechna onemocnění, která se s velkou únavou mohou též pojit. Jde například o lymskou boreliózu, infekční mononukleózu a další chronické infekce, systémová autoimunitní onemocnění, roztroušenou sklerózu, psychiatrická onemocnění, onemocnění krve, chudokrevnost a nedostatek základních vitamínů.

Léčba

Pokud již lékař potvrdí únavový syndrom, čeká pacienta dlouhodobější léčba. Velmi důležitý je citlivý a trpělivý přístup nejenom lékařů, ale i rodinných příslušníků a pacienta samotného. Důležitá je zejména psychická podpora – ať již návštěva psychologa, případně psychiatra. Ten s pacientem rozebere jeho situaci, kdy se snaží dopátrat, co k syndromu vedlo a co by šlo v jeho životě změnit.

Podle psychologů jde totiž ve většině případů o jakousi dlouhodobější životní nespokojenost, neuspokojování potřeb jedince co on by chtěl, podléhání tlaku doby a okolí.

Často se pacient nevyhne ani určité medikaci – nejčastěji jsou potřeba léky na spaní, anxiolytika (léky potlačující úzkosti) nebo antidepresiva. Vše je ale samozřejmě zcela individuální.

Léčebná opatření spočívají i v dodržování zdravého životního stylu – tedy dostatek spánku, pohybu a zdravé stravy.

Spánek bývá v případě psychických obtíží často narušen a je i ukazatelem, že pacientovi se skutečně „něco děje“. Není -li možno upravit spánek dodržováním pravidel správné spánkové hygieny, je možno přistoupit i k užívání léků na spaní. Některé jsou založeny na přírodní bázi a co je důležité, moderní typy léků nezpůsobují závislost na jejich užívání.

Z pohybových aktivit je dobrý prakticky jakýkoli sport, pokud přináší odpočinek a radost. I to je tedy zcela individuální. Blahodárně na psychiku obecně ale působí i pomalá protahovací cvičení, zklidnění těla i mysli – typicky při józe nebo tai-či.

Zdravá strava je rovněž důležitá – především jsou vhodné čerstvé a kvalitní potraviny, naopak je třeba se vyhnout polotovarům, uzeninám a fast foodovým produktům.  Vhodné je zařadit dostatek ovoce, zeleniny, ryb, kvalitní sacharidy (rýže, těstoviny), ale i bílkoviny z masa, luštěnin nebo mléčných výrobků. Příznivě působí i potraviny s obsahem hořčíku, který má příznivý vliv na nervovou soustavu. Jedná se zejména o banány, listovou zeleninu, celozrnné pečivo a mandle.

Péče o psychiku je stejně důležitá jako ta o fyzickou stránku – v případě únavového syndromu to bez psychologa či psychiatra nepůjde. S nimi lze provádět nácvik řady relaxačních technik typu autogenní trénink nebo metody založené na principu získávání energie. To vše pak může pacient zúročit i v období, kdy únavový syndrom překoná a uzdraví se. Někdy je to cesta dlouhá, ale za pomoci odborníků se dá určitě zdárně zvládnout.