Archiv pro rubriku: Nemoci

Zbavte se hemeroidů

Co jsou to hemeroidy? Jsou to zvětšené křečové žíly, které jsou buď přímo v konečníku, nebo v jeho vchodu. Vnitřní hemoroidy poznáme tak, že při stolici, dochází ke krvácení. Pokud jsou hemoroidy větší, mohou se dostat ven se stolicí a bývá těžké, zatlačit je zpět.

Vnější hemoroidy jsou bolestivé, mohou však sami zmizet za nějaký čas. Hemoroidy trápí spousty lidí, kolem věku 30 let jde o každého druhého, po 40 věku se hemoroidy vyskytují téměř u všech. Bývají i dědičné. Jedná se o velmi nepříjemnou věc, kterou byste měli začít řešit.

Hemoroidy mohou vzniknout častou zácpou, těžkou prací, nebezpečné může být i posilování. Pozitivní zpráva je, že hemoroidy nevedou k rakovině střev. Při velkých bolestech je třeba hemoroidy chirurgicky odstranit.

Hemoroidům předejdete těžko, ale zmírnit rizika můžete, pokud do své stravy zařadíte dostatek vlákniny, budete dodržovat pitný režim, a vyhnete se nadměrnému pití kofeinu a také samozřejmě alkoholu. Hemoroidy jsou problém, který je velmi diskrétní.

Pokud se u vás však objeví, měli byste jej řešit a to s lékařem. Domácí léčba není tak účinná a efektivní. Je to problém nepříjemný, ale lékaři jsou na to zvyklí, odhoďte stud stranou, protože čím dříve se hemoroidy začnou léčit, tím lépe.

Stojíte-li si za tím, že si přesto budete snažit pomoci doma sami, pak konzumujte hodně citrusových plodů, třešní, cibule a bobulového ovoce. Posílíte tak žíly. Můžete si udělat sami obklad z bezinek a ten nejlépe na noc vložit do konečníku. Doporučuje se také mast z dubové kúry, kterou koupíte v lékárně, nebo lázeň v odvaru z dubové kúry.

Jak se zbavit bradavic na intimních místech

Trápí vás bradavice, které ale bohužel máte na intimních místech? Váš intimní život to znepříjemňuje a navíc jsou tyto bradavice přenosné. Tento problém není vůbec příjemný, ale dá se řešit a to pohodlně z domova a velmi diskrétně.

Bradavice na intimních místech z větší části obtěžují muže než ženy. Vyskytují se u sexuálně aktivnějších jedinců, při častém střídání partnerů, nebo když začnete s pohlavním životem velmi brzy. Infekce papilomaviry je bohužel dost častá a vyskytuje se až u 80% lidí.

Jak se zbavit bradavic na intimních místech je různé, lékaři většinou řeší tuto situaci vypalováním bradavic, leptáním, seškrabováním, nebo mrazením. Bohužel to vůbec není příjemné, protože na těchto citlivých místech, je bolest mnohem znatelnější.

Navíc není vůbec jisté, že se bradavice neobjeví opakovaně. Těhotná žena může bradavice přenést na své dítě, riziko je také při společném koupání. Pokud se chcete opravdu zbavit bradavic a to velmi šetrně a efektivně, vyzkoušejte krém s imiquimodem. Tento krém dokonale a efektivně likviduje bradavice na intimních místech.

Krém s imiquimodem stačí potírat 3x týdně na noc a ráno smýt. Do deseti týdnů jsou bradavice nenávratně pryč. Navíc odpadá hospitalizace a léčit se můžete sami doma. Imiquimodem je pouze na lékařský předpis a je poměrně drahý. 10-ti denní kůra vyjde na zhruba 5 000 Kč, ale výsledný efekt je k nezaplacení.

Každý koho genitální bradavice trápí jistě rád tyto peníze dá, aby mohl žít opět plnohodnotný, sexuální život, bez nevzhledných bradavic, které jsou navíc nakažlivé a kde ani kondom dokonale neochrání před přenosem.

Očkování proti chřipce – ano nebo ne?

Chřipka je onemocnění, které máme tendenci trochu bagatelizovat. Často je chřipkou nesprávně označováno klasické nachlazení nebo viróza. Rozdíly jsou ale podstatné! Lékaři varují, že chřipka skutečně  představuje velkou zátěž pro organismus. I při nekomplikovaném průběhu může trvat dva týdny, s tím že únava může přetrvávat ještě podstatně déle, někdy i týdny. Dále pak varují před vznikem možných komplikací, které jsou až pro 2000 lidí ročně smrtelné.

Proočkovanost

Očkování proti chřipce, které je u nás běžně dostupné, však využívá pouze malý zlomek pacientů. Dle statistik je to kolem 7%, u lidí v seniorském věku pak kolem 20%. V porovnání se světem je ale proočkovanou proti chřipce v naší populaci skutečně velmi nízká. Podle lékařů za tím stojí fakt, že lidé mají tendenci toto onemocnění podceňovat, navíc nemají dostatek informací. Obávají se i vedlejších účinků. Přitom očkování chrání proti chřipkovým virům, nikoli proti virům způsobujícím běžné nachlazení. Někteří se tak mylně domnívají, že po očkování nebyli dostatečně chráněni. Ochránit proti všem virům ale skutečně nejde.

Příznaky chřipky

Chřipka je infekční onemocnění s velice krátkou inkubační dobou (18-24hodin) a rychlým přenosem. Šíří se kapénkovou nákazou a kontaminovanými předměty. Nakazit se je tak velmi snadné. V zimních měsících má často podobu epidemie. U nás probíhá nejčastěji ve dvou vlnách – kritické pro výskyt jsou první tři týdny v prosinci a druhá vlna potom v období ledna až března.

Onemocnění mívá náhlý začátek se zimnicí a vysokou horečkou kolem 38-40°C. Typická je celková zchvácenost, vyčerpanost a únava. Vyskytují se bolesti kloubů, svalů, zad a hlavy, často velmi intenzivní. Postupně se přidává i suchý dráždivý kašel. Naopak rýma nebývá typickým příznakem, ta je spíše záležitostí nachlazení. Tyto příznaky se během 4-6 dnů zmírní a ustoupí, nicméně únava a oslabení organismu ještě několik dní přetrvává. U dětí mohou být přítomny ještě zvracení, průjmy a celková nevolnost.

Očkování proti chřipce zdarma?

Očkování bývá v případě chřipky považováno za nejúčinnější prevenci. Pro rizikové skupiny, pro něž by chřipka mohla způsobit vážné zdravotní komplikace, je očkování hrazeno zdravotní pojišťovnou. Jedná se o osoby s chronickým onemocněním dýchacích cest, kardiovaskulárním onemocněním, cukrovkou, chronickým metabolickým onemocněním, onemocněním ledvin. Dále jsou to pak skupiny osob vyššího věku – nad 65 let a osoby trvale žijící v léčebnách pro dlouhodobě nemocné.

Očkování proti chřipce v těhotenství

Další rizikovou skupinu tvoří těhotné ženy, u nich se však očkování nedoporučuje. Pro ně je v době chřipkových epidemií třeba zejména vyhýbat se rizikovému prostředí, obchodním centrům nebo cestování MHD.

Vakcína proti chřipce

Samotná vakcína proti chřipce je obecně dobře snášena a považována za bezpečnou. Je vyráběna z inaktivovaného neinfekčního viru nebo jeho částí a proto samotné onemocnění chřipky nemůže vyvolat. Snášenlivost bývá dobrá, v některých případech mohou po očkování 1-2 dny přetrvávat nežádoucí účinky charakteru únavy, lehce zvýšené teploty či bolestí svalů a kloubů. To je ale spíše výjimečné. Účinnost vakcíny je vysoká, udává se v 70-90%.

Co je však pro vakcínu chřipky specifické – ochrana je po očkování limitována jedním rokem, a to z toho důvodu, že viry chřipky velice snadno mutují. Proto se každý rok vyvíjí nový typ vakcíny, která je určena na ochranu právě proti aktuálním kmenům chřipkového viru.

Nemoc těla a duše – lupénka

Lupénka, neboli psoriáza, patří mezi nejstarší popsaná kožní onemocnění. Podle určitých studií trpí nějakou její, třeba i skrytou formou, každý čtvrtý člověk. Její svízel spočívá zejména v tom, že se jedná o onemocnění chronické a „nevyléčitelné“. Lze pouze korigovat její projevy. To je samozřejmě velice zatěžující pro samotné pacienty. Navíc jde nemoc, jejíž projevy „jsou vidět“, nejde je skrýt a to může velice negativně působit na psychiku pacienta. Ne nadarmo se uvádí, že lupénka patří mezi jedno z nejvíce zatěžujících onemocnění na psychiku.

Co je příčinou

Lupénka je geneticky podmíněné onemocnění. Dědičnost má vliv na vznik nemoci zhruba v 35%, dále jsou pak „důležité“ provokační momenty, které nemoc spustí. Mezi ně patří například stres, větší zatížení organismu, přechozené infekce. Výskyt lupénky se může vázat i na další autoimunitní nebo chronická onemocnění, kterými již pacient trpí.

Jak se projevuje

Lupénka je autoimunitní onemocnění, nebo-li nemoc vzniklá na základě určité poruchy imunitního systému. V jejím důsledku dochází k zrychlenému růstu kožních buněk a následnému zánětu kůže. Kožní buňka zdravého člověka dozrává 28 dní, kdežto buňka u pacienta s lupénkou pouze 4 dny. Tyto kožní buňky potom tvoří typická ložiska červené kůže s bílými olupujícími se šupinami. Zcela typický je výskyt na vnější straně loktů, kolen, zápěstních kloubů anebo na zádech. Objevit se ale může kdekoli – lékaři popisují i výskyt lupénky ve vlasech. V závažných případech však může lupénka pokrývat takřka celé tělo.

Jedná se o onemocnění chronické, kdy období klidu bez výskytu červených ložisek střídají období vzplanutí nemoci. Tato období mohou být různě dlouhá s různou intenzitou. Typicky zátěžové období pro výskyt ložisek je podzim a jaro. Rozhodně se však nejedná o onemocnění infekční.

Lupénka a léčba

Léčba lupénky se zahajuje lokálními prostředky – lokálně aplikovanými mastmi nebo pomocí světloléčby.

Z mastí je dostupná celá řada přípravků, včetně kortikoidů. Ty bývají považovány za účinné léky, nicméně je třeba je aplikovat skutečně v indikovaných případech. Jejich použití je nutné střídat i s jinými indiferentními mastmi nebo mastmi s jinými účinnými látkami. Dermatologové uvádí, že v dnešní době se užívají zejména moderní formy kortikoidů, které by měly mít i méně nežádoucích účinků.

Za další formu neinvazivní léčby považujeme světloléčbu (fototerapii). Má-li však být účinná, je třeba ji aplikovat alespoň čtyřikrát týdně a to po dobu cca 4-6 týdnů. Již z toho důvodu ji řada pacientů ani nepodstupuje, váže je totiž povinnost dojíždět do centra, kde je fototerapie aplikována. Při světloléčbě se užívá ultrafialové záření, které může být aplikováno lokálně nebo i celotělově. Není však vhodná při akutním vzplanutí. Nemocný by ji měl absolvovat minimálně dvakrát do roka.

Když lokální léčba nestačí

Těžší formy lupénky mohou vézt až k postižení kloubů a  revmatologickým potížím. Proto,

pokud lokální léčba nestačí, je třeba přistoupit k léčbě intenzivnější. Pacientům jsou podávány speciální  léky, tzv. imunosupresiva ve formě tablet nebo injekčně. Mohou mít pro pacienta i vedlejší účinky, takže bývají dávkována skutečně individuálně. Riziko vedlejších účinků se sleduje i krevními testy zaměřenými na krvetvorbu a činnost jater a ledvin.

Další možností je biologická léčba. Spočívá v podávání léků vyráběných genetickým inženýrstvím, které se podobají molekulám produkovaným v organismu. Dokážou zastavit nežádoucí reakce imunitního systému. Bývají považovány za vysoce účinné. Jejich „nevýhodou“ je poměrně vysoká cena, takže je lékaři mohou předepsat pouze některým pacientům, často v případě závažnějších projevů lupénky.

Klíšťová encefalitida

Klíšťovou encefalitidu řadíme mezi virová onemocnění přenášená klíštětem. Odborníci se domnívají, že tento virus přenáší u nás zhruba 4% klíšťat. Ročně pak onemocní až 1000 lidí. Závisí i na místě výskytu, za nejohroženější oblasti považujeme jižní Čechy a Vysočinu. Tam je infikovaných klíšťat nejvíce.

Nakažení klíštětem nemusí vždy znamenat ten nejhorší scénář v podobě zánětu mozkových blan. Tyto těžké příznaky se rozvinou zhruba jen u třetiny nakažených. Na druhou stranu, pokud se již nemoc rozvine, až u 50% nakažených osob zanechává trvalé následky. Ty mohou mít podobu bolestí hlavy, nespavosti, poruchy soustředění, až po parézy nebo epilepsii. Bohužel, i tato choroba může být sice spíše výjimečně, ale přesto smrtelná!

Obtížná léčba

Obtížná, tak by se dala charakterizovat léčba klíšťové encefalitidy. Lékaři dodnes nemají k dispozici žádné antivirotikum, proto je léčba pouze symptomatická. Jejím cílem je zabránit vzniku komplikací, rozvoje šoku nebo orgánových selhání.

Prevence v podobě očkování

Klíšťová encefalitida již pro nás nemusí být takovým strašákem, protože k dispozici máme očkování proti tomuto zákeřnému viru.

Očkovat je nejvhodnější v době „mimo klíšťovou sezónu“, tedy v chladných měsících roku. Není to však podmínkou, vakcínu lze aplikovat i kdykoli v průběhu roku.

Podle toho vám lékař určí tzv. očkovací schéma. Základní schéma se aplikuje ve třech dávkách, z toho první přeočkování je po 1-3 měsících a druhé přeočkování je po 5-12 měsících. Zrychlená varianta očkování spočívá v aplikaci dvou vakcín v odstupu 14 dní, kdy byste měli být chránění již dva týdny po podání druhé vakcíny.

V Čechách můžete vybírat ze dvou typů vakcín, z nichž obě jsou stejně účinné a mají varianty jak pro děti, tak pro dospělé.

Očkování dětí

Řada rodičů si klade otázku, zda nechat očkovat i své děti. Vše stojí na zvážení. Podle vakcinologů je možno nechat očkovat děti již od jednoho roku. Na druhou stranu je třeba zvážit i rizika přisátí klíštěte, která rostou spolu s věkem a pobytem v přírodě. Racionálnější je tak zahájit očkování až od třetího roku a výše. Vakcinaci v batolecím věku totiž mohou provázet horečnaté stavy.

Další obecné typy prevence před klíšťaty

Prevence má v tomto případě skutečně stěžejní význam. Pokud jste odpůrci očkování, dodržujte alespoň obecné zásady ochrany před klíšťaty.

Oděv pro pobyt v přírodě je třeba vhodně zvolit, oblékejte proto pokud možno dlouhé nohavice a rukávy. Nohavice je možno zasunout i do ponožek, aby klíště nemělo přístup na kůži. Obuv by měla být uzavřená. Barva oděvu je vhodnější světlá a z hladkého materiálu, nikoliv tmavá z materiálu z hrubší tkaniny a s vlasem.

Nebraňte se ani použití repelentu, aplikujte ho spíše na nohy od kolen níže a to na oblečení. Sledujte i dobu účinku a správné dávkování.

Při pobytu v přírodě se, zejména v místech s rizikem výskytu klíšťat, pohybujte spíše po lesních cestách. Vyhněte se křovinám a trávě, právě tam se klíšťat nejčastěji nacházejí. Pozor na sezení a lehání na zem, pokud jste v místě častého výskytu klíšťat. Nesedejte si ani v případě, že máte deku. Do těchto míst také neberte ani psi, protože i oni mohou klíšťata „donést domů“.

Po návratu domů prohlédněte celé tělo, a to pečlivě, a tuto prohlídku zopakujte ještě druhý den, neboť některá klíšťata se mohou pohybovat ještě chvíli po těle, než se přisají. Klíšťata se často přisávají do podkoleních jamek, třísel nebo podpaží, tedy do míst častého pocení. Může to být ale i za ušima nebo mezi vlasy.

Pokud zjistíte přisáté klíště, ihned ho odstraňte.

Jak odstranit klíště

Teorií, jak odstranit klíště je celá řada a tak možná tápete, která je ta pravá. Doporučení typu zakápnout olejem nebo mastí a poté vykroutit proti směru hodinových ručiček zajisté znáte. Od těchto opatření se již ale ustupuje a v současné době se nedoporučují. Jak tedy klíště odstranit správně?

Nejprve je třeba, pokud máte k dispozici, nasadit gumové rukavice a klíště zakápnout dezinfekcí. Poté je třeba ho odstranit kývavými pohyby, tedy vyviklat. Použít k tomu můžete například žínku neb pinzetu.  K zakoupení jsou možné i speciální kleštičky nebo kartičky na vyjímání klíšťat. Ty je dobré mít i v lékárničce pro případ potřeby. Ideální je klíště při odstraňování chytit za hlavičku. Po odstranění je třeba kůži znovu ošetřit dezinfekcí a klíště nejlépe spláchnout do toalety nebo zabalit do kousku papíru a zapálit. Pokud máte obavy z  toho, že klíště přetrhnete a hlavička zůstane v ráně, nic by se nemělo stát. Časem se totiž hlavička vyloupne sama, jen je třeba hlídat toto místo, aby se nezanítilo.

Rakovina slinivky

Když je objevená, bývá často již pozdě. Řadí se mezi nejnebezpečnější typy nádorů. Její anatomické uložení totiž často neumožňuje včasnou a správnou diagnostiku. Je tak diagnostikovaná v pokročilém stádiu, když je nádor již velmi agresivní. A šance na vyléčení tudíž bývá malá, i když to samozřejmě není důvod k tomu, aby pacienti nebo lékaři boj s rakovinou slinivky vzdali předem.

Jak poznat první příznaky?

Existuje jen jedna výjimka, kdy se dá rozpoznat projev v časném stádiu. A to tehdy, pokud nádor postihne vývodné cesty slinivky. Dotyčného člověka pak trpí bolestmi břicha. Pokročilejší nádory slinivky se projevují hubnutím, zežloutnutím očního bělma a kůže, zvracením, bolestí břicha a zad, ztrátou chuti k jídlu či únavou. Je to podobné jako u rakoviny žlučníku.

Rizika a prevence

Rakovina slinivky je způsobená poruchou některých regulačních genů, které mají na starosti kontrolovat buněčný cyklus, množení buněk i jejich zánik. Jakmile dojde k poškození některého z takovýchto genů, buňky se vymaní regulačním mechanismům – přehnaně se množí a nepodléhají buněčné smrti. Jsou také částečně pozměněné, takže vypadají jinak a neplní dostatečně svoji funkci.

Slinivka tak po určité době přestane fungovat jako celek – zažívací trakt postrádá enzymy, potřebné k trávení veškerých živin, i hormony, které jsou důležité nejen pro trávicí systém, ale pro celý organismus. Poškození regulačních genů však nevznikne jen tak z ničeho nic. Dochází k němu působením některých škodlivých faktorů. Hlavním z nich je kouření, jehož zanechání je jedinou prevencí proti této rakovině.

Vyšetření

Za nejdůležitější se pokládá vyšetření ultrazvukem a CT. Dojde nejen k lokalizaci nádoru, ale tyto zobrazovací techniky umožňují provést i tzv. perkutánní aspiraci (píchnutí velmi tenkou jehlou, které je pod kontrolou ultrazvuku nebo CT, aby se vědělo, kam se má přesně píchnout). Tak dojde k získání cytologického materiálu a jeho následného vyšetření.

Lékař vám dále může udělat vyšetření označované zkratkou ERCP (endoskopická retrográdní cholangiopankreatografie – vyšetřují se tím pankreatické a žlučové cesty ústící do tenkého střeva). Jde o hadičku zavedenou do zažívacího traktu.

Léčba rakoviny slinivky

První místo v léčbě zaujímá operace. Operace je také jediným léčebným přístupem, který poskytuje pacientovi šanci na vyléčení. Některé operační výkony rakoviny slinivky slouží už jen pro zlepšení kvality života člověka. Zavádí se různé drény a stenty, aby se zabránilo, případně odstranilo ucpání žlučových cest nebo střeva.

Stejně tak může zlepšit kvalitu života i ozáření nebo chemoterapie. Nezbytnou součástí léčby je tišení bolesti, která je dominantním příznakem pacientů. Běžná analgetika nemají dostatečnou účinnost, proto se v různých formách podávají opiáty. V krajních případech je řešením zákrok, který by odstranil nervovou pleteň vedoucí do slinivky a tím zrušil bolest.

Zánět mozkových blan

Jeho nástup není zcela snadné rozpoznat. Trápí-li Vás zvracení, kýchání, vzdychání, netečnost a horečka, může se jednat o dvě infekce. Tyto příznaky mohou signalizovat nejen klasické virové onemocnění, ale také mnohem závažnější a nebezpečnější onemocnění. Může jít o zánět mozkových blan, který snadno můžete zaměnit s běžnou virózou.

Meningitída je zánět mozkových blan, který bývá způsoben bakteriemi, viry a jen vzácně parazity. Nejohroženější skupinou jsou děti, ovšem dostat se může v každém věku. K přenosu dojede kapénkovou infekcí. Zajímavé je, že bakterie způsobující toto onemocnění se vyskytují v krku u pěti až deseti procent populace, u nichž nemoc vůbec nepropukne.

Nemoc se objevuje od mírného zánětu až po život ohrožující onemocnění. Nebezpečnost obvykle závisí na vyvolávající příčině, věku a celkovém zdravotním stavu.

Příznaky a následky

Příznaků je velmi mnoho. Mezi prvotní patří mírné bolesti hlavy, ztuhlost svalů, horečka, zvracení, přecitlivělost na světlo. Začít se mohou objevovat také drobné modřinky, vyrážka, zmatenost, celkový neklid. V pokročilém stádiu nemoci dochází i k bezvědomí. Celkově dojde k oslabení imunity.

Následky se odvíjí od toho, zda je bakteriálního či virového původu. Zpravidla platí, že zánět způsobený viry je méně nebezpečný než ten, který způsobí bakterie. Nejčastějšími bakteriemi způsobující zánět jsou meningokoky či pneumokoky. Následkem může být duševní postižení či jiné zdravotní následky (nedoslýchavost, hluchota, porucha hybnosti, epilepsie, poškození zraku) a může dojít i k úmrtí pacienta. Úmrtím jsou ohrožené především malé děti.

Léčba

Tu je nutné zahájit ihned. Pacienti s tímto onemocněním jsou ohrožení otokem mozku. Základem léčby jsou antibiotika. Je třeba udržovat dostatečný přívod tekutin a minerálů do těla nemocného. Léčba většinou trvá 5-10 dní.

Úspěšnost léčby se sleduje opakovanými odběry mozkomíšního moku a krve. Přesto ještě alespoň 2 týdny musí pokračovat podávání antibiotik a speciální léčebný režim. Ten má zabránit návratu infekce a rozvoji závažných komplikací.

Prevence

Té je možné dosáhnout jedině očkováním a zdravým životním stylem. Očkování chrání člověka až 3 roky před meningokokem typu A a C. Bohužel ještě neexistuje vakcína chránící před meningokokem skupiny B, kterým se můžete rovněž nakazit.

Pokud máte jen minimální podezření na tuto chorobu, neváhejte a kontaktujte lékaře.

Zánět ledvin, jak vzniká a co obnáší léčba

V létě nepřichází jen radovánky, ale také různé nemoci, jako je například angína, různá bodnutí od hmyzu, mikózy, alergické reakce… Jedním nejčastějším letním onemocněním se však paradoxně stal zánět ledvin. Proč paradoxně – mnozí z nás by řekli, že je to nemoc ze zimního nachlazení, krátkých triček atp., to sice ano, ale po neuvážené konzumaci alkoholu se s odhalenými či málo oblečenými zády ve stanu na zemi spí nejlíp.

Mnohých mylná domněnka spočívá v tom, že zánět ledvin podobně jako chřipku, vyleží doma – OMYL. Utvrdí Vás v tom urputná bolest ledvin, která je po pobouchání po ledvinách mnohem výraznější. Lék už Vám tady nepomůže a utěšování se není na místě, nemoc jste nechali zajít příliš daleko a je nutné vyhledat lékařskou pomoc.

K lékaři si rovnou přineste ranní moč – základní výsledky Vám oznámí obvodní lékař během pár desítek sekund. V lepším případě Vám nasadí antibiotika a pošle Vás domů, v tom horším si poležíte několik dní v nemocnici. Léčbu neberte na lehkou váhu, svému zdraví jste uškodili dost.

Bolest ledvin při užívání antibiotik ustoupí cca po 4 lécích, vařte si také urologický čaj, pojídejte brusinky. Léčba samozřejmě urychlit nejde a jestli jste slyšeli nějakou babskou radu, jak by to jít mohlo, okamžitě ji hoďte za hlavu a o nic takového se nepokoušejte. Raději nastalou chorobu hezky vyležte a máte-li se rádi, další spaní ve stanu na festivalech či dalších grilovačkách si odpusťte, za další dva týdny v posteli Vám to přece nestojí.

Zánět ledvin a vůbec problémy s močovým ústrojím jsou nemoci, které se velmi rády a lehce vrací, proto šetřete své zdraví se zvýšeným zájmem minimálně rok, jestliže bude bez potíží, s ledvinovým pásem kolem těla okuste další „zkoušku ohněm“.

Zácpa a její léčba

Tento problém postihuje až dvacet procent populace. Je považovaná za civilizační chorobu, která vzniká v důsledku negativních vlivů současného životního stylu. Především tedy nevhodného stravování, nedostatečného příjmu tekutin a sedavého způsobu života. Je to onemocnění známé od starověku.

První zmínky se datují již z období 3 000 let před naším letopočtem a pocházejí ze starověké Číny. O zácpě se píše i na egyptském papyru ze šestnáctého století př. n. l. Léčbou zácpy se zabýval Hippokrates a Avicena, protože pravidelné vyprazdňování bylo ve starověku považováno za známku pevného zdraví. Podívejme se tedy nyní na zácpu a její léčbu.

Co je to zácpa?

Jedná se o velmi subjektivní pojem, jelikož četnost a pravidelnost vyprazdňování je velmi individuální. Definice je vždy proto relevantní. Obecně se tak označuje problematické či bolestivé vyprazdňování, které je spojeno se změnou charakteru anebo frekvence stolice, přičemž častost vyprazdňování se mění s věkem.

Zácpa a její léčba

Při stanovení léčby je vhodná porada s lékařem. Zejména proto, aby byly zprvu objasněny příčiny zácpy. Objasnění příčin je důležité, nejde-li o symtomatickou zácpu, která provází doposud nediagnostikované onemocnění. Po vyloučení akutních stavů lékař zpravidla doporučí další postup.

Zácpa a její léčba – postup

Postup léčby se skládá ze dvou kroků – diety a projímadel. Pokud se dodrží zácpa a její léčba, tak jak stanovil lékař, dojde k uzdravení.

1. Dietní a režimová opatření

  • Dostatek tělesného pohybu
  • Dostatek tekutin (2 – 3 litry denně)
  • Pravidelná strava bohatá na vlákninu
  • Neoddalovat vyprázdnění při nutkání
  • Nácvik „vyprazdňovacího“ režimu

2. Volba správného projímadla

V současnosti se používají projímadla, která podle mechanismu působení rozdělujeme do 3 skupin:

Kontaktní laxativa jsou látky, které svým účinkem působí přímo na střevní stěnu a způsobují zvýšení střevní peristaltiky a omezují vstřebávání vody a minerálů ze střeva. Jejich hlavní nevýhodou je, že se téměř vždy jedná o návykové látky, jejichž účinek se s časem snižuje a při nadužívání mohou poškodit nervové zásobení střeva a tím nevratně zničit jeho funkci.

Osmotická laxativa na sebe vážou vodu a druhotně stimulují střevní sliznici k další sekreci hlenu, vody a elektrolytů. Jejich efekt je mnohem přirozenější. K těmto projímadlům patří nerozpustné a nevstřebatelné hořečnaté a sirné soli (třeba v minerálních vodách). Šetrnější jsou ta, jejichž účinnou látkou jsou převážně cukry, které nejsou vstřebávány do organizmu, a proto je mohou používat i diabetici.

Látky stimulující střevní motilitu – působí přímo na hladkou svalovinu tenkého i tlustého střeva tak, že vyvolávají silné propulzivní peristaltické vlny. Do běžné léčby zácpy však tyto látky nepatří.

Bolest v krku

Bolest v krku potrápí občas každého z nás. Jedná se o obtíž, která signalizuje symptom nějakého onemocnění. Začíná tak rýma, nebo virové onemocnění. Mezi nejčastější příčinu této bolesti ovšem patří zánět ústní části hltanu. Stejným způsobem se však může projevit i podráždění krku kouřem, suchem nebo neobvyklou námahou hlasu.

Projevy onemocnění

  • bolestivé a stižené polykání
  • škrábání v krku
  • zvětšené krční uzliny
  • chrapot a pálení
  • zarudnutí a bolest vystřelující až k uším

Co je příčinou bolesti v krku?

Bolest většinou způsobí bakteriální či virová infekce. Za další příčiny se může považovat i znečištěné ovzduší a alergie. Alergie způsobují bolest v důsledku otoku sliznic a větší přítomnosti hlenu. Dochází tak k napadení sliznic umístěných přímo v hrdle. Nástup bolesti je silný a většinou rychle odezní.

Při virové bolesti se jedná o krátkou dobu, kdy bojujeme s nepříjemnými projevy onemocnění. Většinou je doprovázeno i teplotou, nechutenstvím a malátností. Bolest však netrvá déle než pět dní. Někdy se můžou objevit, jako doprovodné příznaky i malé vřídky na měkkém patře či lymfatické ostrůvky na zadní části hltanu.

Bakteriální infekce krku je mnohem horší. Vždy je doprovázená vysokou horečkou. Dalšími příznaky, podle kterých poznáte, že se jedná, o tuto infekci jsou silná bolest krku, oteklé a zvětšené uzliny, těžké polykání. Začátek propukne bolestí hlavy, břicha a zvracením. V tomto případě je nejlepším řešením navštívit lékaře.

Léčba

Nejúčinnější léčbou bolesti v krku jsou různá antiseptika. Vyskytují se ve formě cucavých tablet a roztoků. Vždy si vybírejte přípravky s antimikrobiálními látkami a místně působícím antiseptikem. Uleví na nějaký čas od bolesti. Cucavé pastilky mají dobrou chuť a používat se dají několikrát denně.

Doplňující léčbou je klid na lůžku, dostatečné teplo a spánek. Nezapomínejte ani na pravidelný přísun tekutin a přiměřeně vlhké domácí prostředí. Určitě zvyšte přísun vitamínů. Ať, už v podobě tabletek či ovoce.

Potravinové doplňky vhodné pro snížení bolesti v krku

  • Vitamín C – pomáhá zvládat infekci
  • Česnek a echinacea – mají antivirové a antibakteriální vlastnosti
  • Zinkové pastilky – snižují dobu trvání onemocnění
  • Lékořice – pomáhá silně zduřelým sliznicím
  • Léky na bolest v krku